Budeme chodit po jejím okraji, dokud se nenaplní

Některá místa nás samovolně vtahují mezi vrstvy času.
Stojíme na čerstvě posečené louce a vybíráme mezi světy.
Ve větru vlaje prádlo bílé jako mezera po nádechu.
Všednost se stává nevšední a nevšednost zevšedněla.
Padáme a zase vstáváme, zpěvem rozšiřujeme nádoby svých životů.
Sbíráme vzpomínky na břehu oceánu, nebo jsou to jenom obyčejné kamínky?